Nový rok plný nadějí

Přeji všem krásný sváteční podvečer! :)

Dnešek je jiný a všichni víme proč. Rok 2020 definitivně skončil. Rok plný nemocí, strachů, krachů i zákazů. Na druhé straně rok plný lásky, volného času s rodinou, sebepoznání. Tak jako každá mince má dvě strany, i ten minulý rok měl dvě naprosto odlišné dvacítky. 

Ačkoli starý rok skončil, starosti, které přinesl a které přetrvávají, nemohou přes noc zmizet. Přes to všechno byla dnešní noc plná nadějí, a v podobném duchu se nese i celý dnešní den. 

Chtěla bych vám proto všem popřát, abyste tu naději neztráceli ani v dalších týdnech, a aby vás provázela celým rokem. Aby vás ta naděje dovedla k vašim normálním životům a věcem, činnostem nebo lidem, kteří vám chybí :). 

 

Jak to zvládám já

Přeji všem krásné nedělní ráno!

Přednostně bych chtěla moc poděkovat za komentáře, které mi píšete, vzbuzuje to ve mně pocity, že v tom všem nejsem sama. V poslední době objevuju stále více lidí, a to nemyslím jen osoby na sociálních sítích, ale i některé moje kamarádky, kteří berou nouzový stav velmi těžce a podléhají úzkostným stavům. Občas když chvíli zůstanu v klidu a přemýšlím, taky se necítím dobře. Jsou dny, kdy mám tvořivou náladu, ale také dny, kdy setrvávám v apatii a nic nového se mi vymýšlet nechce. Takové dny často splývají, že ani nevím, který den v týdnu vlastně je. 

V tomto článku jsem se rozhodla sepsat přehled hlavních činností, které mi pomáhají udržet si zdravý rozum. Jsou to docela jednoduché až běžné aktivity, které se staly součástí všedních dnů. 

1. Chodím. Během období doma jsem si vytvořila procházkový rituál, což znamená, že chodím minimálně jednou denně ven, a to i když prší! Změna prostředí, byť krátkodobá, mi pomáhá zvládat ponorku, ale taky občasné bolesti hlavy, páteře nebo očí. Když si chceme s T. dopřát trochu jinou procházku, vezmeme s sebou termosku s čajem a něco na zub. U nás na vesnici není moc laviček, a pokud zrovna některou míjíme, už je obsazená 😁, takže zatím jsme to museli zvládnout "za pochodu".  

2. Fotím. Více, ale ne vždy, prostě jen když se mi chce. A podzim focení jednoduše přeje. Když už s sebou nemám zrcadlovku, snažím se vystačit si s mobilem.

O tom, jak mi chybí loňský stereotyp

 Sotva jsme si navykli na běžný školní režim, sedíme doma u svých počítačů a rozčilujem se nad technikou, voláme o pomoc přes mikrofon a zoufale toužíme po návratu do normálu. Pamatuju si, jak jsem loni psala na svém starém blogu o stereotypu. Byl to článek o jeho ničivé síle a mnohdy špatných rozhodnutích lidí, kteří se v něm ztratili a zoufale hledali cestu ven. V důsledku nalezení nových cest ztratili vztah, rodinu nebo práci. Pokud to budeme brát z té pozitivní stránky, že jim jejich představy vyšly, usoudíme, že se ale po několika měsících, možná po letech dostali zpět do stereotypu. Tak by to mohlo jít pořád dokola a možná by nám samotné střídání vztahů a běhání z jedné práce do druhé přišlo jako stereotyp. Je to zkrátka nevyhnutelné dění v našich životech.

Ráno vstávám kolem osmé, po snídani usedám k počítači, ke školním povinnostem, odpoledne se snažím trávit venku, večer pak s T. sledujeme seriály nebo čtu knížky. Občas něco upeču nebo něco nového uvařím. Není to špatný stereotyp, tak nějak jsem si na tenhle způsob žití navykla a nevadí mi. Příroda je tou nejlepší terapií. A přesto nebudu lhát o tom, že mi chybí kamarádky, dny v laborce, večery ve vinárnách. Chybí mi kafíčka o přestávkách i rychlé obědy mezi cvičeními. Chybí mi Brno, ulice zaplněné studenty, lidmi našeho věku. Chybí mi loňský stereotyp.

Snažím se, nad tím vším moc nepřemýšlet, ale občas mě tak melancholicky napadne myšlenka, jestli se ještě stihnu do toho svého starého života vrátit nebo je koronavirová krize zároveň přechodníkem do života nového. Přestože vám tady píšu o tom, jak moc mi chybí sociální život, neřadím se k lidem, kteří by epidemii zpochybňovali a kritizovali vládu za zavedení různých opatření. Jen doufám v naše zdraví, a že se z toho vyhrabem co nejdříve.

Jak zvládáte vy nouzový stav a do jaké míry se cítíte omezení? Co vám pomáhá si udržet dobrou náladu?

Vzpomínka z Ráje

 Dny se začínají zkracovat, večery jsou chladné a vzduch už voní jinak. Podzim se mi dostal do podvědomí a já v duchu začala přemýšlet nad návratem do školy. Spolu s přicházejícím začátkem akademického roku trávím většinu svého času hledáním bydlení. A mám pocit, že mi z toho každou chvíli exploduje hlava.

Naštěstí se ale včera ještě na malou chvíli vrátilo léto, a proto jsem se rozhodla věnovat dnešní článek naší letošní dovolené v Českém ráji. Kdo mě zná, ví, že fotografování krajiny není mým koníčkem, proto jsem vybrala jen hrstku (pro mě) uspokojivých fotek.

Musím říct, že mě uchvátila nejen krajina Ráje, ale i lidé v ní. Možná jsem měla jen štěstí, ale za celou dobu jsem nepotkala, protivného člověka, a to je až podezřelé😄.

Dovolenou jsme strávili v jednom moc milém penzionu v Hrubé Skále a za těch šest dní našeho pobytu jsme stihli všechno i něco navíc, co jsme si s T. naplánovali. I když je pravda, že výlety přicházely tak nějak samovolně. A tak to mám nejradši!

Povinnosti

Konec léta ve mně každoročně vyvolává útlum a zároveň nový příliv energie. Letošní léto začalo trochu jinak než většina předchozích. Dneska už vím, že moje absolutní nechuť cokoli dělat byla způsobena psychickým vyčerpáním ze státnic. Byla jsem sakra na omylu, když jsem si myslela, jak to hned po zkouškách roztočím a že týden odpočinku bude stačit.

Zrození

Zdravím všechny, kteří se nějakým způsobem ocitli na tomto blogu! 

Podobně jako spousta dalších pisálků z již neexistujícího blog.cz hledám útočiště na nové doméně. Dlouhé roky jsem psala pod jménem Denise Brooks, mou oblibou bylo psaní povídek fanfiction na téma Harry Potter. Později jsem si založila blog Malý kousek nebe a používala jsem (a dosud používám) přezdívku Denia. Dnes už je to téměř nepodstatná informace, ale píšu to možná s drobnou nadějí, že se mezi vámi najdou mí tehdejší čtenáři. 

Tento článek by však měl oslavovat zrození nového blogu. Název Myšlenková realita jsem zvolila proto, že bych chtěla navázat na své předešlé psaní, které bylo zaměřeno na řešení běžných myšlenkových pochodů. Letos mi je 22, studuju vysokou v Brně, konkrétně studijní program Bezpečnost a kvalitu potravin na VFU. O zdravé výživě toho moc nevím, ale potrpím si na dobře propečené maso a dodržování chladírenských teplot potravin😄. 

Psaní v poslední době dost zanedbávám, přesto bych ráda měla své hnízdečko, kam se budu moct vracet. Možná právě nové prostředí mě donutí psát častěji, ale jistojistě vím, že je nemožné očekávat deset článků týdně, budu ráda za jeden měsíčně 😄.

Sem tam se věnuju focení, takže pokud by někdo z vás chtěl novou profilovku nebo jen tak pár fotek na památku, pište!

Mám ráda víno, což úzce souvisí s psaním - kdy jindy se člověk hluboce zamyslí nad byť obyčejnými věcmi? 

Snad se vám tu bude líbit a třeba tu rozeberem celej svět. 

Vaše Denia